I když v obchodech najdete širokou paletu inkoustů a barev, může být docela zábavné vyrobit si barvy vlastní. Nejen že se vám taková znalost může jednou hodit, ale taky vás zabaví.
Co je to inkoust
Inkoust je tekutá látka využívaná pro zaznamenání například textu. Ta obsahuje buď pigment a je ve vodě nerozpustná, nebo barvivo, které ve vodě rozpustné je. V případě barviva se coby rozpouštědlo nevyužívala pouze voda. Dobře nebo i lépe (druh od druhu daného inkoustu) poslouží i ocet, víno, pivo, destilovaný alkohol, pryskyřice z různých druhů stromů, nebo v dnešní době rozličné přírodní i chemické stabilizátory.
Inkoust používají i počítačové inkoustové tiskárny, psací pero měl v ruce jistě každý. Dříve jako psací pomůcka sloužila hlavně brka.
Jaké jsou druhy inkoustu
Obsah článku
Inkoust je výtvorem starým jako sama civilizace. Používal se už ve starověkém Egyptě, kde převládal inkoust černé a červené barvy, znali jej ale i Číňané. Jak černý, tak červený vznikl spálením organických materiálů (saze) a smícháním s vodou či přírodní gumou a octem. Variací bylo hned několik.
Kromě uvedených výrobků se sazemi a arabskou gumou však vznikly i takové sloučeniny, jejichž hlavním zdrojem pigmentu či barviva byl různorodý hmyz, minerály, pryskyřice či stromové kůry.
Zajímavostí je, že až do 19. století si písaři inkoust vyráběli sami. Nejčastěji šlo o inkoust z duběnky; útvaru na dubovém listu, který ke svému množení využívají larvy parazitického hmyzu – žlabatek. Extrakt z takto napadených listů obsahuje organickou látku tanin, která spolu se železnými solemi a pojivem vytváří inkoust typické fialovo-černé barvy. Tento inkoust převažoval v Evropě již od 12. století.
Protože tento druh inkoustu působil poněkud agresivně jak na papír, tak na ocelové hroty per, začal se vyrábět takzvaný kampeškový inkoust, který se skládal z extraktu ze dřeva kampešky a chromanu draselného.
Současné průmyslově vyráběné inkousty jsou téměř zpravidla směsí chemických sloučenin, jejichž výroba z ekologického hlediska není nijak šetrná. Setkáme se ale i se zajímavými výjimkami, z nichž na trhu dominuje inkoust sójový.
Jak si vyrobit domácí inkoust z listů duběnky
Pokud rádi experimentujete s chemií, zkuste si i vy vyrobit inkoust z duběnky. Při jeho výrobě se kombinovalo několik surovin, a většinu z nich snadno naleznete v obchodech i dnes.
Obvykle šlo o směs taninu z duběnek (ale i jiných přírodních zdrojů taninu), vitriol (kyseliny sírové), arabské gumy a vody v takovém poměru, aby se dosáhlo vhodné konzistence, a která po smíchání prošla vařením nebo fermentací. V tomto případě je důležitá chemická reakce mezi taninem a kyselinou sírovou, při níž vznikala nová kovová sůl. Ta následnou oxidací zčernala a dodala tak inkoustu tu správnou barvu a taky trvanlivost.
Při výrobě vařením se duběnky několik minut nechaly luhovat ve vroucí vodě. Posléze se počkalo, až takto vzniklý nálev zchladne a přefiltroval se. Pak se přimíchal vitriol. Mezitím se ve vodě, octu nebo i pivu nechala rozpustit arabská guma. Tato směs se přidala jako poslední ingredience. To bylo všechno, inkoust byl na světě.
Fermentovaný inkoust byl na výrobu malinko náročnější, zato déle vydržel. Duběnky se namlely a zůstaly asi deset dní naloženy ve vodě na teplém místě. Nálev se následně scedil, přidal se vitriol a rozpuštěná arabská guma. Výsledný inkoust měl podle míry daných složek modrou až černou barvu.
Dub při napadení cizopasníkem žlabatkou dubovou vytvoří na listu kulatý výrůstek, který tomuto hmyzu poslouží jako útočiště pro své potomky. Právě tyto výrůstky jsou při výrobě důležité.
Dnes si můžete duběnkový inkoust vyrobit v podstatě stejným způsobem, jen na to půjdeme rychleji. Nasbírejte dostatečné množství duběnek a rozmixujte je v mixéru s trochou vody. Drť přelijte do staré nádoby a vařte ji přibližně hodinu. Duběnka nádobu obarví, proto použijte třeba starý kastrol nebo plechovku – něco, čeho vám nebude líto.
Aby došlo ke správné reakci, vezměte si brusný papír a nějaký kovový zkorodovaný předmět. Trochu ho obrušte a nakonec přidejte špetku kyseliny citronové, abyste oxidaci podpořili.
Hlídejte si, aby směs nepřekypěla. Jakmile barvivo trochu zhoustne, tedy vyvaří se část tekutin, přeceďte ji přes sítko do vhodné nádoby. A pusťte se do psaní.
Jak si snadno vyrobit inkoust z ořechů
Že slupky od vlašských ořechů barví, ví asi každý. Málokoho by však napadlo, že se dá téhle barvicí vlastnosti prakticky využít.
Ve skutečnosti nejde o nic neznámého. Extrakty ze slupek vlašských ořechů, listů a kůry se už léta využívají v kosmetice či farmaceutickém průmyslu.
Ze zeleného oplodí získáte barvu žlutou, z hnědého hnědou. Barvu však můžete získat prakticky z celého stromu, včetně nezralých plodů. Soustřeďme se na slupky, z nichž toho získáte nejvíce, a nebude vás to stát příliš námahy.
Kromě oplodí budete potřebovat vodu, špetku soli, hrnec, plátno na cezení a nádobu na skladování.
Vložte do hrnce slupky, zalijte je vodou tak, aby byly potopené, přidejte sůl a nechte na den odstát. Následující den je vařte tak dlouho, dokud se z nich neuvolní barvivo. Přitom si na kusu papíru můžete vyzkoušet jeho sytost. Pokud chcete sytější barvu, vařte slupky delší dobu.
Jakmile budete se sytostí barvy spokojeni, vyjměte slupky a vymačkejte z nich do hrnce veškerou tekutinu. Tu pak přeceďte a znovu vyzkoušejte sytost – čím déle barvivo necháte nad bodem varu, tím bude tmavší a koncentrovanější.
Jak vyrobit neviditelný inkoust
Neviditelný inkoust nemá příliš praktického využití, rozhodně se s ním ale nudit nebudete – nebo alespoň vaše děti. Pro výrobu neviditelného inkoustu se nabízí hned několik variant.
Jednou z možností je text napsat citronovou šťávou. Pro jeho zviditelnění postačí papír zahřát v troubě.
Další možností je inkoust ze škrobu. Zakupte solamyl a jodovou tinkturu – 15 až 20 gramů solamylu rozpusťte ve 100 ml vody a dobře promíchejte. Když budete chtít text zviditelnit, potřete papír jodovou tinkturou.
Neviditelný inkoust z jedlé sody funguje na stejném principu jako „inkoust z citronové šťávy“.
Inkoust z kurkumy
Psát můžete i pomocí běžně dostupného koření, třeba z červené papriky nebo kurkumy. Červená paprika však uvolňuje barvivo v tuku a není s ní lehká manipulace. Proto se zaměřme na kurkumu.
Žluté barvivo obsažené v kurkumě se nazývá kurkumin a najdete ho pod označením E100. Výrobci potravin ho běžně přidávají do těsta, včetně těstovin, protože evokuje barvu vaječných žloutků a produkt pro strávníka hned působí lákavěji. Jde o barvivo intenzivního charakteru a na pěkně dlouho vám obarví kůži, proto si při práci s ním nasaďte rukavice.
Kromě kurkumy a rukavic si ještě připravte líh, který inkoust rozpustí a zakonzervuje, a potřebné vybavení.
V nádobě smíchejte čajovou lžičku kurkumy s polévkovou lžící lihu, přidejte dvě lžíce vody a promíchejte. Směs nechte chvíli odstát, znovu promíchejte, znovu nechte odstát. Pak tekutinu přeceďte do vhodné nádoby, v níž budete inkoust skladovat. Máte hotovo, vznikl vám trvanlivý a kvalitní žlutý inkoust.