Malování je oblíbeným koníčkem nejen pro děti, ale často touží do jeho tajů proniknout i dospělí. Víte, jaké druhy materiálů a techniky můžete vyzkoušet? Můžete si najít jednu techniku, kterou budete pilovat k dokonalosti, nebo jich vyzkoušet víc a porovnat.
Olej
Olejové barvy patří k nejoblíbenějším. První zmínky o nich pochází z 12. století, ale v malbách nizozemských malířů se začaly hojně vyskytovat v 15. století. Jsou velmi odolné, což je jejich největší benefit. Olejomalba umožní vytvářet plynulé přechody a má hladkou konzistenci. Barvivo je smícháno s olejem (nejčastěji lněným), a barvy se ředí terpentýnem. Mají hustou, krémovou konzistenci. K nanášení olejových barev se nejčastěji používá štětec, případně se mohou vytlačovat přímo z tuby, tzv. pastózní nanášení. Budete potřebovat paletu (nejlépe dřevěnou), terpentýn, olej, štětce nebo špachtle, bavlněné nebo lněné plátno. Dají se sehnat i olejové barvy ředitelné vodou, se kterými lze dosáhnout stejných výsledků, jako s klasickými olejovými barvami.
Malování podle počtu vrstev
Olejomalba se dá provádět dvěma způsoby. Buď můžeme použít vrstvenou techniku, která je velmi časově náročná, nebo techniku alla prima, což je spontánní malování bez podmalby. U vrstvené techniky si nejdříve připravíme podkres, a nečrtneme si, co budeme malovat. Pak vytvoříme podmalbu, po zaschnutí následuje samotná malba a nakonec stínování, případně lazury. Oproti tomu technika alla prima aneb „na první“ je malba vytvořená na jeden zátah, mokrými barvami. Nevynikne plasticita, jelikož dílo zůstane jednovrstvé.
Výhody:
Olejové malby jsou transparentní a snadno přilnou k podkladu. Skvěle se hodí pro práci ve vrstvách, dokážete s nimi vytvořit propracované, barevné dílo. Navíc můžete práci kdykoliv přerušit, a později barvy pomocí ředidla znovu rozmočit. Tím vznikne prostor pro další korekce. Navíc mají velkou barevnou hloubku.
Nevýhody:
Olejové bravy pomalu schnou, velkolepá díla sice vypadají suchá, ale ve skutečnosti jim to trvá i měsíce. Díky tomu mohou vznikat na povrchu malby v průběhu času prasklinky. Tento proces jde zpomalit tak, že obraz po dokončení nalakujete. Štětce a pomůcky, se kterými pracujete, nelze vymýt vodou, ale je zapotřebí ředidlo. Z toho důvodů také vyžadují dobře větraný prostor.
Akryl
Obsah článku
Akrylové barvy jsou na bázi vody. K jejich ředění tedy nepotřebujeme nic jiného než vodu. Akrylové barvy se začaly používat mnohem později než olejové, a to od 2. poloviny 20. století. Pro malbu akrylovými barvami budete potřebovat paletu, štětce a silnější papír, plátno nebo lepenku potaženou plátnem. Můžete ale malovat i na dřevo, sklo, beton, nebo kamínky. Na závěr malby byste měli dílo vždy přelakovat vhodným lakem.
Techniky práce s akrylem
Jsou dvě základní techniky, jak s akrylovými barvami pracovat. První z nich je akvarelová technika, kdy na sebe tence nanášíme jednotlivé barevné vrstvy. Druhou je pak technika olejová, kdy akrylové barvy používáme nahusto, nanášíme na podklad tvrdším štětcem, případně přímo z tuby.
Výhody:
Akrylové barvy rychle schnou, díky tomu nedochází k praskání, jako u olejových barev. Po zaschnutí jsou odolné proti vodě. Oproti olejovým barvám nemusíte používat žádná ředidla.
Nevýhody:
Výhodou, ale zároveň i nevýhodou je rychlé zasychání akrylových barev. Veškeré štětce a další pomůcky byste měli mít i v průběhu práce ponořené ve vodě, a po skončení je pečlivě umýt.
Akvarel
Akvarel má původ ve starém Egyptě, kdy se nanášel na papyrus. Od té doby rostla jeho obliba a jako technika se proslavil v 17. století. Akvarelové barvy jsou vyrobeny ze směsi barviva, arabské gumy, glycerinu a medu. Jsou ředitelné vodou. Snadno se mezi sebou míchají, dobře se rozpouštějí a snadno se s nimi pracuje. Nemají takové krycí vlastnosti, jako olejové nebo akrylové barvy. Na druhou stranu se s ním dá vytvořit transparentní kouřový efekt. Malovat můžete na různé povrchy. Bude vám stačit papír, ale dejte si záležet na gramáži. Jelikož jde o barvy ředitelné vodou, papír s nižší gramáží má tendenci se zvlnit. Pokud si chcete hrát, rozpíjet barvu a malovat do mokrého podkladu, neměli byste pořizovat papír s gramáží do 300 g/m2. Užitečné je pořídit si akvarelový blok, lepený po čtyřech stranách. Nebude se při tvorbě kroutit a po malbě papír z bloku odříznete. Na první pokusy bude stačit klasická čtvrtka, a jakmile si práci s akvarelem osaháte, můžete si pořídit dražší a kvalitnější papír. S akvarelem se dá experimentovat, lze malovat i na pergamen nebo hedvábí. Dále budete potřebovat kvalitní štětce, určené pro akvarelové barvy. Často se používají štětce z veverčích štětin. Vybírejte podle své potřeby – ploché štětce se hodí pro nanášení barvy na velké plochy, a tenké využijete při práci s detaily.
Jaké barvy zvolit?
Akvarelové barvy jsou k dostání v tubách nebo mističkách. Obojí má své pro a proti. Barvy v tubách se dají snáze rozmíchat s vodou, a snadno se udržují čisté. Barvy v mističkách, v tzv. pánvičkách se používají snadněji. Máte je ihned k dispozici, nemusíte nic vymačkávat. Na druhou stranu mají tendenci vysychat. Pro začátečníky jde ale o vhodnější variantu, jak si vyzkoušet práci s akvarelem.
Techniky práce s akvarelem
Mokrým do mokrého – jde o techniku, kde si papír předem namočíte a pak štětcem nanášíte barvy. Ty se postupně rozpíjí a mísí. Můžete barvy nanášet i na sebe, od světlé k tmavší – nejsou krycí. Tato technika se hodí například pro malování krajiny.
Technika suchého štětce – Více barvy a minimum vody použijte na detaily. Spodní vrstva už musí být zcela suchá, aby tato technika vynikla a barvy se nerozpily.
Výhody:
Jsou snadno ředitelné vodou, a jsou transparentní. Pokud zvolíte barvy v mističkách, stačí vám jen štětec, papír a můžete ihned začít malovat. Pokud si dobře rozmyslíte, co budete malovat a jaký má být výsledek, máte šanci vytvořit skvělé dílo.
Nevýhody:
Akvarel neumožňuje opravy, což je jeho největší nevýhoda. Je potřeba si malbu předem pečlivě promyslet, i díky tomu se jedná i o jednu z nejobtížnějších technik. Při volbě papíru s nízkou gramáží dochází k jeho deformaci. Navíc barvy ztrácejí po zaschnutí svou sytost.