Říkadla jsou pro dětský vývoj velmi důležitá. Pomáhají v rozvoji řeči, motorických schopností a děti si jejich prostřednictvím trénují paměť. Vyskytují se v různých hrách, používáme je, když děti konejšíme, nebo když po nich něco chceme. Děti chtějí poslouchat rýmovačky, my je chceme zabavit a zlepšit jim náladu. Tak vyprávíme, čteme, přednášíme, a zároveň se svými nejmenšími trávíme čas.
Říkadla, která vychovávají a učí
Obsah článku
Například v mateřských školkách říkadla plní velmi důležitou funkci. Krátké říkanky doplňují školková pravidla. Mají jednoduché texty, jsou tvořené tak, aby si je děti zapamatovaly. Vznikají říkadla k mytí ručiček, čištění zoubků, nebo zavazování tkaniček. Říkadla typu: „Kdo chce čistí zuby mít, musí si je vyčistit“, nebo „Čistím zoubky, řízy, řízy, ať jsou bílé jako břízy“, učitelky používají každý den. Tento typ říkadel děti zaznamenají lépe než prostý rozkaz, aby si šly vyčistit zoubky.
Říkadla a pohybová výchova
Další, v čem jsou užitečná, je pohybová/tělesná výchova. Mezi klasické příklady patří říkanka: „Hlava, ramena, kolena, palce,“ která se vyskytuje v různých obměnách po celém světě. Děti se tak učí poznávat své tělo, a pomocí jednoduché rýmovačky si vše snadněji zapamatují. Říkanky a pohyb jdou pak ruku v ruce celé školkové období. Děti se učí o zvířátkách, ukazují například, že jsou vysoké jako žirafa, ve vánočním období zase pomyslně zdobí stromeček. Hýbou se, zároveň cvičí paměť a trénují výslovnost. Bez říkadel by pro ně byly některé z činností těžší, nebo by měly problém u nich vydržet.
Říkadla, která děti používají samy od sebe
Pak jsou tu ještě říkanky, které děti slyší a automaticky zařadí do svého repertoáru samy od sebe. Například na pískovišti můžeme slyšet: „Poveď se mi, bábovičko, vyklopím tě na sluníčko“, nebo „Upečeme bábovičku, pro maminku ke kafíčku.“ A dalo by se jich najít víc, navíc časem si tyto říkanky děti (a rodiče) přizpůsobili a pozměnili, můžeme je tedy slyšet v mnoha různých podobách.
Využívají se i v logopedii
Velmi důležitou funkci mají i v logopedických ordinacích. Opakují rýmy, které je baví, a zároveň se učí hrou správnou výslovnost. U vývojových vad řeči je tato praxe u malých dětí běžná. Pro děti jde o zábavu, kterou nenásilně zlepšují výslovnost.
Dětské říkanky
Některá obecně známá říkadla, která si pamatujeme od dětství i my, dětem často připomínáme. Patří mezi ně říkanky typu: „Paci, paci, pacičky“, „Vařila myšička kašičku“, „Šiju boty do roboty“, „Byl jeden domeček“, a řada dalších. Stejně, jako jsme na nich vyrůstali my, tak mohou i naše děti. Je jen na nás, zda jim budeme příkladem a pomůžeme jim posunout se ve vývoji. Jelikož jsou často velmi jednoduché, nikdy není brzy s nimi začít, a případně je společně s dětmi doplňovat tleskáním, dupáním a dalšími zvuky tak, aby děti bavily. Dají se najít i různá říkadla pro děti online, která jsou méně známá, nebo si můžete vymyslet vlastní jednoduché říkanky.
Nejoblíbenější dětské říkanky – texty
Možná inspirace se dá najít v různých dětských knihách od známých autorů, inspirací může být například František Hrubín, Josef Kožíšek nebo Jaromír Erben. Dá se najít řada textů, které můžete dětem předčítat. Můžeme jmenovat například dílo „Polámal se mraveneček“, na kterém vyrostlo několik generací. Když zapátráte ve starší knihovničce, jistě s dětmi objevíte další poklady, které jsou inspirací a často i předlohou k současným, často používaným říkadlům.